1. den - Jimbaran & příjezd do Ubudu

Cesta za rovník proběhla hladce. S KLM se letělo dobře, 50 minut přestup v Amstru a pak mezipřistání v Singapuru a už jsme byli na Bali…netrvalo to ani celých 18 hodin.

Na letišti samozřejmě jak jsme čekali hromada lidí, co nabízí odvoz…taxi taxi taxi…drželi jsme se instrukci a hledali ofiko taxi stanoviště, kde se jezdí za sazbu na netu - to jsme nenašli, je dobře schované, aby byl člověk nucen jet s někým z těch hlasitějších. Uber má na letiště příjezd zakázán :)…taksi (tak se tady píše taxi) mafie ho tam nepustí. Nakonec jsme vzali toho co se nechal ukecat na nejnižší cenu - i to bylo víc než jsme měli platit, ale hlavně ať už se dostaneme na hotel.

Uber zákaz

Ubytování jsme měli pěkné..dokonce i s bazénem a hlavně s klimatizací. Hotel bych to u nás asi nenazval, ale co…taková klimatizace, to je vynález. Teplo je jedna věc, ale to všudypřítomné vlhko tomu dává grády. Ale my si zvykneme :)…co nám také zbývá - 6 týdenní dovolená právě začíná.

Další den jsme měli za cíl koupit datovou simku, vyměnit eura - tím jsme začali, u simky jsme museli tradičně smlouvat, u výměny peněz naštěstí ne. A tak jsme se poprvé v životě stali milionáři :) (100 000 Indonéských rupií je cca 180 CZK)

milionáři na Bali

Dorazili jsme až na Jimbaran beach, která byla zaplněna surfaři. Vlny byly pěkné, občas to s nimi švihlo fakt hezky. Po cestě jsme všude viděli chrámy a až nehezký provoz skútrů a aut. Stavili jsme se v jedno z místních vyhlašených warungů (skoro všechno je warung - znamená to rodinný malý obchod/restaurace). Jídlo bylo moc dobré, trošku pikantní ale dalo se :).

Oběd den 1

Z hotelu jsme vzali ubera do nového ubytování v Ubudu - opět šlo o zážitek. Ti lidi si fakt nehrají na žádná pravidla, předjíždí se, míjí se, křižují se jak se jim zrovna z líbí…když není místo na cestě, tak šup jedním kolem na chodník. Ale zřejmě jim to funguje. V pořádku jsme dojeli na nové ubytování. Teď jsme šli po ceně, takže 3 noci zde stojí méně, než předchozí noc v hotelu. Jsem na kraji Ubudu, od centra cca 3km chůze. Poklábosili jsme s majitelem, trošku se prospali s cílem přečkat to horko a v 5 jsme vyrazili na obhlídku okolí. Směřovali jsme k centru …narazili jsme na výborný warung. Zaujalo nás hlavně, že tam bylo dost bílých :). Mama's warung - dali jsme si místní specialitky. Např výborný tuňák na nějakých Balijských bylinkách vařený v banánovém listu s rýží.
Ukázalo se, že jsme dorazili před Ubud palace právě v čas, prodavač lístků na taneční představení nám pohotově nabídl lístky na Kecak - tanec, který jsme chtěli vidět a který shodou okolností v úterky v 19:30 hrají. V krásném prostředí chrámu Pura Batukara Ubud (Pura znamená chrám), se odehrálo skutečně kouzelné představení. Cca 20-30 žen dělalo taneční kulisu, kdy skoro celou dobu - tedy přes hodinu krásně rytmicky a melodicky zpívají slabiky "čak-a-čak-a-čak..". Do toho probíhá příběh o princi Rámovi a princezně Sítě. Sice jsem dost často nevěděl kdo má jakou roli, ale celkově jsme si představení hodně užili a doporučujeme k návštěvě.

Kecak v Ubudu

Po cestě zpět jsme splnili i posledního úkol dne, koupit Sarong za rozumný peníz - všude ho nabízeli za 200-300 tisíc rupií. My však věděli, že se dá koupit výrazně levněji. Taky že ano, jedna paní nám prodala 2 za 60 tisíc…a jako bonus nám ukázala, jak to uvázat 2 různými způsoby, i když ten druhý není úplně chlapský :).

Sarong