11.-15. den - Lombok - Senaru & Rinjani

Z Gili jsme přijeli do Bangsalu na Lomboku. Hned jsme začli smlouvat cenu za odvoz do cca 60km vzdáleného Senaru. Vesnice v horách pod Rinjani. Ze 400 tisíc jsme se nakonec dostali na 200 tisíc, ale museli jsme počkat cca půl hodinky. Jeli jsme pak pořádnou troskou. Vůz vypadal, že už dávno nemůže jezdit, ale jezdil. Na přístrojovce nefungoval jediný ukazatel, počet najetých km se zastavil na nějakých 390 tisíc. Venku bylo horko, místo klimatizace jsme měli otevřená okénka a do toho šlo vedro od motoru.

Do Senaru jsme však nakonec dojeli v pořádku, ubytovali jsme se v Pondok Guru Bakti home stay. Strašně příjemný klučina to vedl.
Z ubytování byl nádherný výhled do údolí a na Rinjani (když nebyla pod mraky). Měli jsme levnější pokoj a z toho vyplynulo hodně strohé ubytování a hodně studená sprcha. Nejlepší však byla teráska s 2 křesílkama a stolem.

Po příjezdu jsme měli do tmy ještě trochu času, tak jsme rovnou vyrazili k nejbližšímu z vodopádů. Vodopády jsou kromě Rinjani další důvod, proč sem lidé jezdí. Ten první byl cca 20 minut chůze od našeho ubytování, dolů po schodech do údolí, na které koukáme z terasy :). Byl hezký, vysoký, 2 úrovňový. Jmenuje se: Air Terjun Sindang Gila

vodopad senaru 1

Další den jsme měli relaxační a odpočinkový před Rinjani. Takže dopoledne jsme se prošli k dalšímu vodopádu Tiu Kelep. Pár chlapíku se nabízelo jako průvodci, ani jsme se neptali za kolik chechtáků. Cesta je naštěstí v map.me aplikaci a tak jsme tušili, že to nebude problém najít. Šlo se stejně jako k prvnímu vodopádům, u vstupu do oblasti se platí vstup 10 tisíc Rp za osobu, sejde se po schodech až skoro k prvnímu vodopadu Sindang Gila a za vodním kanálem se odbočí doprava po stále zpevněném kamenném chodníku. Je to pěkná procházka a bylo velmi dobré, že jsme vyrazili ráno, něco po 8 - tím se vyhnete davům lidí, kteří tam zamíří později. Zmátlo nás , že z ničeho nic skončil chodník a museli jsme brodit říčku a hledat kde pokračuje, ale nebylo to tak těžké a za chvíli jsme byli u vodopádů. Jsou naprosto úžasné. Osobně pro mě asi jeden z nejkrásnějších vodopádů, co jsem kdy viděl.

tiu kilep

No - strávili jsme tam hooodně dlouho, fotil jsem ho z různých míst, všude samozřejmě padají kapky, takže foťák pak vypadal jak vytažený ze sprchy. Nešlo odolat a bazének pod vodopádem přímo vybízel ke koupačce :).

Po dlooouhém focení se začli blížit davy, tak jsme vyrazili zpátky. Zbytek dne jsme se flákali, já si ještě šel projít okolí - původní Sasak vesnici (takový skanzen, s tím že tam lidé stále žijí a připadal jsem si divně, když jsem jí procházel), políčka se vším možným, běžný venkovský život…

senaru fotky 1

senaru fotky 2

senaru fotky 3

A je to tady - Rinjani trek. Zvolili jsme samozřejmě plný zážitek - 3 denní trek, protože jen ten umožní ochutnat vše z krásné přirody okolí druhé nejvyšší sopky Indonesie - Rinjani s výškou 3726 m. Průzkum internetu doma ukazoval nesmyslné ceny, 300$ za osobu apod. Věděl jsem, že na místě se dostaneme k výrazně lepším cenám. Přes pana Dina, který byl náš hostitel v Senaru, jsme se dostali na krásnou cenu 1.2 milionu Rp za osobu. Byli jsme tím součástí skupiny celkem 8 turistů. K tomu nás povede jeden průvodce a k ruce mu budou 4-5 šerpů, kteří ponesou stany, spacáky, karimatky, jídlo a vodu. Což je fajn :). Mě tak stačilo nést oblečení,nějakou sváču, nějakou vodu, stativ, foťák a objektivy :).

Den 1:

Přejezd ze Senaru do Sembalunu na otevřené korbě dodávky a setkání se skupinou (2 Briti - Cameron a Cameron, 1 Indonésanka - Sindi, 1 Australan - Mike, 1 Kanaďan - Mike, 1 Číňan - Panda :) a my 2).

fotka vozidlo

Výstup do prvního tábora na okraj kráteru - z 1000 mnm na 2600 mnm. Jde se po planině, kde docela praží slunko, ke konci se začne stoupat hodně strmě po hraně kráteru.

vystup planinou prvni pos Je to taková prašná cesta, sem tam kořen, krásné výhledy.

fotka radim a vystup

Rinjani vypadá kousek, ale vůbec vůbec se nepřibližuje :). Po cestě jsme měli hodinovou pauzu s obědem (smažená rýže :). Poprvé jsme také ucítili něco hrozného, průvodci si totiž dělali jídlo z nějaké extrémně šíleně smradlavé ryby. Takový smrad jsme ještě necítili - celá naše skupina se na tom shodla. Konečně jsme dorazili na hranu kráteru a došli jsme na místo, kde naše skupina bude kempovat. Nosiči již postavili stany a dělali večeři. Mimochodem jsou to velmi štíhli chlapíci, přes rameno mají bambusovou tyč, na obou koncích koš na věci. Nesou prý kolem 30 kg. Jdou buď v žabkách nebo bosky! Upozorňuju, že se bavíme o dost horském terénu, kamení, štěrk atd.

fotka nosicu

Nahoře bylo dost pod mrakem, ale na západ se to začalo trhat a tak jsme s Pájou museli samozřejmě vyběhnout cca 100m výškových nad nás, kde mraky už nebyly - tím se nám otevřel nádherný pohled na západ slunce.

zapad slunce

Slunce na rovníku zapadá neuvěřitelně rychle, než jsme se vrátili ke stanům, už byla tma. Rychle jsme zdlábli večeři a šli spát.

kemp první noc

Den 2:

Ve 3 ráno se vyráží strmým výstupem dalších 1000 výškových metrů na vrchol Rinjani, tak aby se stihl východ slunce.

Mraky za těch pár hodin zmizely a tak se nám otevřel pohled do kráteru - tedy spíš foťaku, na oči byla stále dost tma i když svítil měsíc.

krater v noci

Výstup je dost peklo, extrémně strmý výstup, velká část po hoooodně kluzkém šterku - naštěstí jsme měli hůlky. Do toho hoooodně silný vítr z východní strany. Výstup nám trval cca 2.5 hodiny a celou dobu člověk nemyslí na nic jiného, než na další krok. Díky větru pak už byla i dost zima. Krok, krok, krok…Pája nahoře klepala už takovou kosu, že jsem ji půjčil i vlastní mikinu. Takže měla - podvlíkačky a kalhoty, tričlo, 2 středně teplé mikiny, memránovou bundu a stále klepala kosu. Ale tahejte na 6 týdenní cestování zimní bundu :), když ji budete potřebovat tak 2 hodiny :)). Východ nám vyšel parádně.

vychod rinjani

A výhled dolů do kráteru je jeden z nejkrásnějších, co jsem kdy viděl. Nechali jsme si s Pájou samozřejme udělat i vrcholovku :)

rinjani vrcholovka

Z vrcholu jsme vyráželi skoro poslední.

sestup z rinjani

Cestou dolů jsme předběhli spoustu ubožáků bez hůlek. My měli prozíravě i návleky, takže jsme mohli slidovat po štěrku dolů bez obav z plných bot bordelu. Cestou jsme potkali i opičáky - opět makaky jávské.

makak na horach

V kempu jsme dostali snídani a zahájili jsme sestup do kráteru, 600 strmých výškových metrů naštěstí po pevných šutrech - žádný sypký štěrk.

Následoval přesun v kráteru až k jezeru.

jezero

U něj jsme si s Pájou skočili do Hot Springs, krásně v přírodě a já si navrch dal i sprchu pod dalším vodopádem - naopak příjemně chladivý dá se říct i masážní zážitek. Jezírka jsou napájeny jednak vodopádem, tak i bublající teplou vodou a tak vznikají příjemně teplé ...pro někoho až nepříjemně teplé...bazénky :)

hot springs

Rychlý oběd na břehu jezera a šup velmi strmý výstup dalších 600 výškových metrů na hranu kráteru. Částo šlo spíš o šplhání než o chození. Opět klobouk dolů pod schopnostmi nosičů. Odtud byl také krásný výhled na Rinjani, jezero a sopku uvnitř.

pohled na krater z druhé strany

Následovalo kochání se krásnými mraky, západ slunce, večeře, hromada hvězd nad hlavou. Byl jsem ale tak unavený, že jsem šel udělat jen jednu rychlou fotku s hvězdama a mléčnou dráhou nad kráterem a rychle spát.
mraky z kempu

Západ nakonec byl trošku zakydnutý, ale přesto výhledy byly královské. V dáli se tyčila i Balíjská sopka Agung a na kraji Lomboku byly vidět i 3 Gili ostrůvky, na kterých jsme byli ještě před pár dny.

Gili a agung

Schéme druhého dne jak to zaznamenaly hodinky:
strava

Den 3:

Poslední den byl jen a jen o sestupu - sejít 2000 výškových metrů totiž chvíli zabere, zvlášť když první část je zas samý štěrk a skluz. Někteří to jeli originálně po zadku :). My to šli opatrně s hůlkami. Co absolutně nikdo z nás nechápal bylo, jak to ti blázni nosiči dokážou SBÍHAT!! v žabkách, aniž by se rozsekali. Jeden turista v pohorách si řekl, že s nima bude držet krok - viděli jsme jak se natáhl asi po 10 sekundách :).

nosic

Velká část sestupu naštěstí pak už je džunglí, kde to skoro neklouže a nebylo to tolik strmé. Často jsme museli skoro sešplhat po kořenech, ale stále - lepší než kluzký šterk. Na následujicí fotce mi za měřítko posloužil Kanaďan Mike :).

koreny

Po zastávce na oběd jsme se cca kolem 13:00 dostali dolů do Senaru.

konec treku

Následoval přesun do Bangsalu, kde jsme se nalodili na fast boat zpátky na Bali - do Padang Bai.