15-19. den - Flákání se v Padang Bai a dohánění restů na skútru

Fast boat zdolal vzdálenost nějakých 80 km za cca hodinu a půl. Stál nás opět 300 tisíc na osobu, ale alternativa byla vzít taxík do Lembaru /tak hodinku a půl/ a pak public ferry to Padang Bai /tak 4 hodiny/. Po 3 dnech na Rinjani jsme už fakt chtěli být ubytování někde, kde je sprcha a trošku si dát oraz :).

Padang Bai je přístavní městečko, známé také výbornými místy pro šnorchlování a potápění. Měli jsme booknuté ubytování Bagus Home Stay - jako obvykle s klimatizací. Trošku dražší než obvykle 250 tisíc rupií za noc ( cca 430 Kč ).

Večer jsme skočili do restaurace hned vedle ubytování - Cafe Ozone, podle recenzí rozumná restaurace, ač samozřejmě primárně pro turisty. Pája už nechtěla rýži ani vidět, takže si dala burger. Já si dal steak z tuňáka. Každé jídlo 50 tisíc rupií. Padang Bai jako přístavní městečko samozřejmě nemá o ryby nouzi.

Ráno jsme nějak moc nespěchali, obligátní banánovou palačinku k snídani jsme si objednali na 8:00. Potom jsme vyrazili na jednu z top šnorchlovacích pláží na Bali - Blue Lagoon beach. Šli jsme přes kopec po asfaltce, až jsme došli k parkovišti a po schodech (kde nás hroyně poštípali komíři) došli až na pláž. Bohužel byla pláž plná odpadků,které vyplavilo moře.

blue lagoon beach

Dokonce na nás na chvíli vykouklo sluníčko. Šnorchlovačka byla skutečně nádherná - spousta rybiček, hromada korálů. Po chvíli se nám tam pak začli motat i potápěči.

foto blue lagon more 1

foto blue lagon more 2

Po cca 2 hodinách jsme se vydali zpátky, dali jsme oběd neoriginálně zase v Cafe Ozone - tentokrát tuňákový burger a rybičku, která se anglicky nayývá white snapper, česky by to měl být chňapal bílý. Odpoledne jsme vyrazili na druhou populární pláž v okolí - White sand beach. Odbočka z cesty byla dost matoucí, závora a hromada bordelu - ale místní babka říkala, že jo, že to je ono. Tak jsme se vydali vzhůru do kopečka, kolem stáda krav. Skrz lesík, kde nás opět poštípali komáři. Po cestě se sem tam objevila šipka na pláž. Potkali jsme pár turistů, co se již vraceli. Po chvíli jsme sešli kolem warungu až na místo. Bylo zde pár lidí, místní děti si hrály ve vlnách, pár turistů sedělo na pláži. Šel jsme si zaplavat, ale vlny byly fakt dost velké, takže jsme ani nešli šnorchlovat.

Na večeři jsme zašli pro změnu taky vedle hostelu, jen na opačnou stranu - warung se jménem Surf and Turf. Měli jsme tam luxusní barakudu. A dokonce si myslíme, že jsme viděli, když ji ráno přivážel majitel na skútru - byl to pořádný macek a čouhal ze skútru do strany. Majitel byl fajn chlapík, říkal, že barakuda je nejlepší ryba a ta, co dnes zpracoval měla přes 8 kg.

surf and turf barakuda

Další den ráno jsme si půjčili skútr a vydali jsme se dohánět resty ve vzdálenějším okolí.

Nejprve jsme jeli asi hodinku k chrámu Pura Besakih - jeli jsme pěknou vedlejší cestou přes hory a doly, kolem rýže, rýže a rýže…a spousty dalších plodin.

Tento chrám je bohužel známý i tím, že jsou zde hajzlíci co se snaží oškubat turisty co to dá. Četli jsme pár příkladů, kdy zde jedna ženská dokonce nechala přes půl milionu rupií na různých fiktivních poplacích, spropitném pro průvodce apod. Byli jsme tedy připraveni. Když jsme se blížili Besakihu, tak jsme profesionálně ignorovali místní, co nám ukazovali cestu a jeli jsme k bočnímu vchodu - tím jsme se vyhli největšímu množství prodavačů, prudičů a grázlů :).

U kasy nás ale stejně překvapili - podle průvodce z loňska měl vstup stát 15 tisíc, z nějakého důvodo to stouplo na 60 tisíc za osobu. Cpali nám průvodce, toho jsme odmítli - asi by se hodil, ale zároveň by nás pak otravoval a vyžadoval spropitné a dalších poplatky.

Pura Besakih je nejvýznamnější chrám na Bali. Popravdě celý objekt se skládá z 23 chrámů a všechny se rozkládají na úpatí sopky Agung. Odhaduje se, že hlavní z chrámů - Pura Penataran Agung byl postaven v nějaké podobě již před 2000 lety.

besakih - chram hlavni

Zajímavostí z nedávné doby je, že výbuch sopky v roce 1963 se jako zázrakem o pár metrů komplexu chrámu vyhnul. Chrám je samozřjemě nevyhnutelnou součástí Balíjského hinduismu. I během naší návštěvy jsme viděli procesí lidí, kteří sem přišli vykonat pravidelný obřad.

besakih - procesi

Celý komplex chrámů je skutečně moc pěkný. Desítky typických pagod rozprostřených po okolí. Byla škoda, že Agung byl kompletně v mracích, celý zážitek by tím byl jinak ještě umocněn.

besakih vezicky

Potrénovali jsme pořádně i smlouvání a nakoupili pár suvenýrů a po cca 2 hodinách jsme se vrátili ke skútru a vyrazili k dalšímu cíli tohoto dne - k sopce Batur a kráteru s jezerem.

Po přibližně půl hodiny jízdy, jsme vjeli do úplně jiného počasí - místo zatažené oblohy na nás vysvitlo sluníčko a my se začli těšit na krásné výhledy. Tož taky že jo - přijeli jsme do vesnice Penelokan, na hraně kráteru. Ve vesničce je hromada krásných výhledů na celý kráter.

vyhled na batur z první vyhlidky

Po chvíli kochání jsme popojeli k warungu , který podle trip adviseru měli rozumné jídlo a krásný výhled. Výhled byl fakt super, jídlo bylo ale dost o ničem.

Naskočili jsme na skútr a vydali se ještě o pár km po hraně kráteru dále k chrámu Pura Ulun Danu Batur, ze kterého má být krásný výhled zase z jiného úhlu. Hned po příjezdu nás začly otravovat babky a chtěly peníze, ignorovali jsme je, zaplatili vstupné a šli do chrámu. Bohužel jsme si nevšimli, že to je jiný chrám, tak jsme ho rychle prošli a zase ho opustili. Prošli jsme se boční uličkou k dalšímu místu s pěkným výhledem a pak jsme došli k chrámu, kvůli kterému jsme sem přišli. Stál tam další prudič a prý si musíme jít koupit lístek někam přes ulici ke kase. Už jsme byli všema těma vstupenkama otrávení, tak jsme se na chrám vyprdli a jeli zpátky. Skočili jsme ještě po cestě dolů do kráteru, sjeli jsme až k jezeru, kde měli pravděpodobně sádky na ryby a místní tam rybařili.

fotka od jezera

Po chvíli jsme to otočili a vydali se k poslednímu cíli tohoto dne - k vodopádu Tukad Cepung.

Cesta nám trvala přes hodinku.Tento vodopád nepatří k nejnavštěvovanějším na Bali, je ale zvláštní tím, že voda padá do uzavřené propasti a při svitu slunce je to krásný pohled. My na místo dorazili až těsně před západem slunce, ale i přes to bylo krásné místo. Potkali jsme tam Francouze, kteří se cpali Jackfruitem (chlebovníkem). Po tom, co jsme se ptali, jak chutná, nám nabídli (byl opravdu veliký a nakonec ho ochutnalo asi 10 lidí). Prý jim tam spadl ze stromu. Ovoce je to nasládlé, se zajímavou, ne moc výraznou chutí. Po ochutnávce jsme začli fotit, vodopád nebyl moc vysoký a protože jsme si nevzali plavky, za chvilku jsme měli hotovo.

fotka vodopad propast

Bylo to akorát, protože z ničeho nic začal vodopád šumět o dost mohutněji než předtím. Došlo nám, že asi někde pustili víc vody a proto jsme se hned sebrali a mizeli pryč. Cesta vedla korytem potoka průrvou mezi skálama a stoupající hnědá voda byla trochu děsivá. Za asi 10 min jsme byli u skútru a čekala nás asi hodinová cesta zpátky na hostel.
Přijeli jsme něco po sedmé hodině akorát čas večeře. Z cesty jsme byli oba pěkně vyřízení. Radimova helma sice měla štít, ale byl tak podřený, že toho moc neviděl. Rovnou jsme zamířili k ozkoušenému warungu Surf and Turf. Byl ale bohužel zavřený - asi zrovna nic nechytili :/ Předchozí den jsme si ale všimli, že kousek od přístavu byla restaurace, ve které nabízeli čerstvé ryby a rovnou je grilovali. Řekli jsem si, že to zkusíme. Byla to nakonec super volba. Vybrali jsme si jednoho chňapala, tak velikostí pro dva. Než nám ji připravili začli jsme se bavit s párem Čechů. Ryba byla opravdu výborná, byla k ní zase rýže, okurkový salát a pak nám donesli ještě meloun a papáju, která teda tady není vůbec tak dobrá, jako na Havaji.

Výběr večeře:
chnapal vecere

Večeře na talíři:
chnapal na taliri

Po večeři jsme se zmohli akorát na sprchu a padli do postele s tím, že věci zabalíme ráno.
Ráno jsme si přispali do 8 hodin a zabalili se. Povedlo se nám sehnat celkem rychle odvoz přes UBER (cca za půlku toho, co nabízeli místní "taxikáři") a už jsme frčeli do Denpasaru, přesněji do Canggu. Cesta byla příjemná s řidičem, co dělal dříve pro BlueBird Taxi. Povídal si s náma o tom co vlastně mají všechno za oslavy, ceremoniály atd………
V Canggu jsme se ubytovali v Bagus Guest House - měl na bookingu dobré hodnoceni a hlavně pro nás měl strategickou polohu - relativně blízko na letiště (druhý den letíme na Flores), blízko na autobusák (ze kterého pojedem na Jávu) a protože jsou poblíž dva chrámy, které jsme ještě chtěli vidět. Jsou to Tanah Lot a vodní palác v Mengwi.

Hned po příjezdu jsme si půjčili skútra. Skočili jsme pro změnu do Italského warungu - dali jsme si pizzu :).

balijska pizza

Překvapivě byla docela dobrá a byla bez rýže :). Spokojeně nasyceni jsme vyrazili k chrámu Pura Taman Ayun. Chrám je pěkný, čistý a relativně klidný. Zajímavost je, že vnitřní chrám je obehnán vodním kanálem.

pura taman ayun

pura taman pano

Jako poslední chrám jsme si nechali Tanah Lot - je to nejprofláklejší a turistický nejvíce navštěvovaný chrám na celém Bali. Davy se tam shromažďují hlavně na západ slunce, což přilákalo samozřejmě i nás. Chrám se nachází na útesu, který je při přílivu oddělen od břehu vodou. Při odlivu k němu hordy turistů můžou nerušeně chodit. Kulisa je to pěkná. Naprostá většina turistů zůstává v okolí chrámu, my jsme měli nastudováno, že stači poodejít pár set metrů dále na další útes a lidí zmizí.

tanah lot davy

Výhled je navíc zajímavější a na západ i vhodnější. Západ nám bohužel zkazil škaredý mrak, ale i tak byl výhled moc pěkný a bavilo nás koukat hodinu jen na to, jak se vlny na tom pobřeží tříští. I já jsem si vytáhla malý stativek a nafotila vlny telefonem.

tanah lot - priliv

Zůstali jsme i delší dobu po západu, až lidé zmizeli a Radim fotil jeho oblíbené stativovky :).

Cestou zpět jsme se zastavili dost náhodou hned vedle cesty ve stánku, s hodně zajímavým jménem - sushitoo. Podle tripadviseru jsme pak zjistili, že tam je vyhlášené sushi. A taky že bylo - bylo vážně výborné a navíc kuchař byl super příjemný chlapík. U jídla jsme se velmi přátelský bavili a on nám pak ještě k tomu přihodil na ochutnávku 2 další kousky sushi.

sushi

Dojeli jsme v pořádku do hostelu a šli spát. Ráno jsme se zapakovali, jednu krosnu si nechali u majitele hostelu a vyrazili na letiště na Flores. Opět se nám povedlo využít Uber. Tentokrát hned po objednávce následovalo vyjednávání o ceně přes whatsup..ale domluvili jsme se na férové ceně, cca o 40% nižší než nabídka od hostitele.