23.-29. den - přesun Bali -> Jáva, sopky Ijen a Bromo, Yogyokarta

Z Komod/Floresu jsme se potřebovali přesunout na Jávu - z celé velké Jávy jsme si vybrali pouze 3 místa - Ijen, Bromo a Yogyokartu. Ano - to Bromo, kvůli kterému jsem si kdysi řekl, že do Indonésie se někdy musím podívat. Konečně se blíží :).

Měli jsme ještě zastávku na Bali, opět v Bagus Guest House, protože je to kousek na autobusák. Navíc jsme se domluvili s kamarádem z naší Komodo posádky z Holandska - Dionem, že pojedem spolu a že se potkáme právě na autobusáku (Ubung bus terminal). Díky přeletu z Floresu jsme nestihli oběd, takže jsme se rozšoupli na pozdní oběd - skočili (na opět vypůjčeném skútru) jsme do luxusního warungu - na místní poměry dost drahého. Jídlo stálo kolem 70-80 tisíc - tedy skoro 150kč. Warung Gouthe vypadá dost západně, je to taková francouzská bageterie. Majitel je běloch, možná frantík :) - viděli jsme ho tam pobíhat.

goethe vecere

Po jídle jsme vyrazili stále na skútru na pláž v Canggu. Docela pěkná pláž, dlouhá kam až oko dohlédne. Co nás hodně překvapilo, tak to je asi hlavní pláž na venčení psů :). Pláž je totiž dost pozvolná a tak končí dost mírně, psi v tom pak dováděli ještě víc než hromada dětí :). Západ zase přikryl oblíbený mrak, ale i tak to byl příjemný odpočinek.

zapad plaz

Cestou zpátky jsme skočili ještě na večeři - do vyhlášeného MyWarungu. Dali jsme si tam jejich doporučený burger - jenom jeden. Přece jen jsme obědvali před cca 2 hodinkama :).

burger canggu

Ano, dávali jsme si do nosu…proč ne, že :). Do Goethe jsme si totiž pak skočili další den i na snídani :).

goethe snidane

Mise pro tento den byla, přesunout se na Jávu a tam se ubytovat. Ha, konečně je to tady - konečně jsme si vyzkoušeli na delší trasu vyhlášenou dopravu - Bemo, neboli malý autobus. Jsou to autobusy někdy ze středověku, které po hromadě drží víra řidiče. Ale stále jezdí a do cíle nás dovezou :). A toho místa pro cestující. Dion to s námi nakonec nestíhal, jel až dalším Bemem.

fotka bemo

Cena byla 40tisíc Rp (cca 70kč). Jeli jsme do Gilimanuku, odkud pak vezmeme trajekt přes cca 5km úžinu. Do Gilimanuku z autobusového nádraží Ubung to je cca 120km. Tipněte, jak dlouho to zabere? Bema nemají už dááávno tlumiče, takže za celou cestu se z vás stane perfektně naklepaný řízek…samozřejmě stále ve vlastní šťávě, teplota totiž je přes 30 stupňů :). Odpověď na otázku zní - 3.5 hodin jízdy :) a to byl ještě hodně velký úspěch. Empiricky vypozorovaná průměrná cestovní rychlost po Indonésii je 30km za hodinu. Skútry jsou občas rychlejší, po chvíli totiž zjistíte, jak se proplést skrz zácpy:).

V Gilimanuku jsme přesedli na trajekt a za nějakých 6 tisíc Rp jsme se nechali převést.

ferry

Trvalo to hodinu, protože asi půl hodky trajekt stál na místě :). A už jsme Jávě.

Rovnou jdeme na vlakové nádraží, ověřit si, že jsou skutečně všechny vlaky do Probolinga (kvůli svátkům) vyprodané. Ukazuje se, že jsme špatně rozumněli problému s Ramadánem. Indonésie totiž zažívala Ramadán v zásadě po celý červen, v muslimských částech to znamená, že spousta podniků je zavřená atd. To ještě není takový problém. Problém nastává po skončení ramadánu. Svátek zvaný Idul Fitri je ekvivalent našich Vánoc. Celá Indonésie má volno a přesouvá se za rodinou a nebo jede na výlet. Takže proto jsou vlaky vyprodané a samozřejmě to má spoustu dalších specifik, jak zjistíme už za pár hodin :).
Ubytovali jsme se v hezkém hostelu - Rumah Tourist. Z různých fór jsem věděl, že zde mají luxusního průvodce a rozumně drahý organizovaný výlet na Kawah Ijen. Bookli jsme to (za 175k Rp - v ceně doprava, průvodce, baterka a hlavně dýchací maska), dali jsme si budíka na půlnoc a šli na 4 hodinky spát.

V 0:30 byl sraz v recepci, něco po 1:00 AM jsme vyráželi /zdržení - defekt na jeepu:), nás nepřekvapil/. Jeli jsme cca hodinku a půl. Na parkovišti Paltuding bylo jednak dost chladno - přece jen jsme vyjeli do cca 1900mnm. A hlavně zde byla hromada aut. Zaplatili jsme ještě vstup do parku (150k Rp za osobu) a vyrazili s průvodcem Tomem nahoru. Tom je sympaťák, 13 let těžil síru - ví o tom vše a zná současné těžiče, na Ijenu je defakto každý den. Mohli jsme od něj tak zjistit spoustu zajímavých informací. Cesta nahoru je strmá, na nějakých 3 km se nastoupá 400 výškových metrů. Po celou dobu předcházíme davy a davy lidí - kvůli těm svátkům je to tu bohužel dost natřískané. Jak se blížíme hraně kráteru, vcházíme do sírných výparů a je to jednak pořádný smrad a taky to hodně dráždí plíce. Nasazujeme tedy masky a pokračujeme. Jdeme s Tomem a hordou turistů dolů do kráteru k hlavnímu lákadlu - modrému plameni. Plamen je ve skutečnosti důsledek toho, že sirné plyny unikají trhlinami v kráteru pod vysokým tlakem a teplotou (600 stupňů C), na vzduchu se vznítí a vytváří plamen až o výšce 5m. Plameny lze vidět pouze v noci. Původní plán byl jít na východ slunce nahoru na hranu kráteru a kochat se východem Slunce. Tom ale navrhl, až počkáme dole. Až většina lidí odejde, vezme nás přímo na místo, kde jeho kamarádi síru těží.

modry plamen 1

modry plamen 2

selfie sira

Těžba síry je dost náročná práce.
tezeni siry

Hlavní oříšek je ale samozřejmě pak samotný transport. Chlapící totiž naloží cca 70-80kg síry na záda a vynáší to nahoru na hranu kráteru a pak dolů k parkovišti. Za den to zvládnou 2x. Smutné je, kolik si vydělají - 1kg síry prodávájí za 1000Rp - tedy za necelé 2 kč!. Za den velmi tvrdé práce si tak vydělají 160tisíc Rp. Takto zde pracuje podle Toma asi 250 těžičů.

Celý kráter je naprosto mrtvá oblast

pohled na krater ze vnitr

Vrátili jsme se nahoru na hranu kráteru - jezero v kráteru bylo zahaleno oblaky kouře, ale přesto jsem poprosil, jestli můžeme skočit ještě dál po obvodu kráteru - třeba se výhled otevře. Ostatní chtěli počkat dole a tak jsme šli jen my s Pájou, průvodce a jedna příjemná ženská z Jakarty.

Pohledy se otevřely a fakt to stálo za to..

ijen pohled z hora

dalsi pohled z hora na ijen

Tady jsme se zdrželi ani nevím jak dlouho, možná další hodinu? Ale Tom to neřešil tak já také ne :). Seběhli jsme k autu, kde na nás čekal zbytek posádky a vrátili se přes 2 nezajímavé zastávky (kávová plantáž, přírodní vodopádo koupaliště) do ubytování. Předtím jsme se samozřejmě rozloučili s Tomem. Slušně si řekl o nějaké zpropitné. Dal jsem mu hodně - 100k Rp. Hlavně proto, že jsem tušil že ostatní mu asi nic nedají…:) a taky že jsem mu byl skutečně vděčný za výbornou práci, kterou odvedl. Jednoznačně doporučuju vzít si prohídku právě u Rumah Tourist s průvodcem Tomem.

Na hostelu jsme zjistili, že nám ujel přímý autobus do Broma - jasně jsem řekl, že pojedeme, ale hostitel nevěděl jestli vůbec pojede, tak nám neřekl ani v kolik má jet. No co se dá dělat, po obědě nás vzal na autobusák a počkal s náma na ten správný autobus. Tip pro cestovatele - přímo na autobusáku jsou prevíti, kteří se na vás nalepí a nenechají vás nastoupit normální cenu (ta byla 36tisíc). Proto jsme čekali u silnice, kudy všechny autobusy jedou a stopli si ho. Takto jsme naskočili do autobusu a platili normální sazbu.

Toto nebylo Bemo, ale velký autobus. Bohužel taky datovaný někdy do doby kamenné. Sedačky namačkané, teplo obrovské. Vzdálenost necelých 200km jsme jeli krásných 6 hodin. V Probolingu jsme šli ronvou na místo, odkud jezdí Bema do Cemoro Lawang - vesnice nejblíž Bromu. Bylo už po 7 hodině večer. Bema jezdí jen když jsou plně obsazené. Takhle pozdě se už nikdo neobjeví a tak jsme museli smlouvat o ceně. Z 600k Rp jsem to usmlouval na 300k Rp (což je samozřejmě zlodějina, ale nedalo se nic dělat). Za hodinku jsme byli u hostelu Cafe Lava (zabookováno přes web) - nejdražší ubytování z celé dovolené - 450 tisíc Rp za noc. A zdaleka ne nejlepší - ale mělo teplou sprchu. Přes noc bylo v místnosti pod 15 stupňů a tak Pája trošku klepala kosu.Vesnice se nachází v 2300mnm. Ubytovali jsme se, šli spát a já si dal budíka za necelých 5 hodin - tedy na 3:30 abych vstal a vyrazil na východ slunce.

Ráno před 4 jsem byl trošku zaskočen hromadou jeepů, které vezou stovky turistů na vyhlídková místa. Jako jeden z cca tisíce jsem nazul botky a šlapal po svých na vyhlídkový spot. Obešel jsem stovky místních turistů a dostal se na místo, které bylo na můj v kus moc blízko přeplněné vyhlídce, ale zas z ní byl lepší výhled než kdybych pokračoval dál.

Vrátil jsem se pro Páju, dali jsme si snídani. Prošli jsme se na další výhllídku, zpátky na oběd a odpoledne jsme šli k Bromu. V recepci jsme objednali jeep na odvoz do Malangu na další den na 10:00. V 16:00 z Malangu totiž pojedeme vlakem dále do Yogyokarty. Odvoz byl dost předražený - chtěli 900 tisíc, ale bohužel usmlouvat to nešlo.

Vstupné do parku Bromo je nějakých 220 tisíc Rp. Já dostal lístky od 2 Němců, se kterýma jsem si povídal při východu slunce :). Lístek jsme ale stejně nepoužili, šli jsme cestou pro místní, která je mimo vstupní bránu - hlavně proto, že to pro pěší bylo blíž. Pěšky jsme šli opět jako jediní. Sešli jsme nějakých 100 výškových metrů do kráteru a po jeho dně - jsme se vydali směrem k sopce Bromo. Kromě Broma tam je ještě hora Batok a hinduistický chrám.

fotka - prachove more

Na Batok jsme nakonec nešli, radší jsme si chtěli užít Bromo - na to se jde po schodech a bylo tam relativně dost lidí, což se dá elegantně obejít tak, že po obvodu kráteru půjdete dále po směru hodinových ručiček, místní turisté nechodí za místo, kde končí zábradlí. My jsme tak nerušeně pokračovali ještě kus dál a tím se nám otevřel zase trošku jiný pohled.

Bromo je užásná sopka - je stále aktivní a když stojíte na kraji kráteru, tak slyšíte jeho neustálou aktivitu. Kouř, který z kráteru výchazí po většinu doby také nelze přehlédnout.

kráter bromo

krater bromo 2

Nakonec jsme zde strávili snad ke 3 hodinam - uživali jsme si výhledy a počkali jsme na západ slunce. Vrátili jsme se do hostelu a dali si večeři. Já vyrazil rovnou udělat ještě pár fotek hvězdné oblohy s kráterem, rychle spát a ve 2 jsem vyrážel zase fotit hvězdy nad kráterem…byla krásně vidět mléčná dráha, takže nešlo odolat. Po cca hodince jsem se vrátil do hostelu, nabral nadšeno Páju a šli jsme na východ slunce. Čas byl omezen, takže jsme šli na stejné místo, kde jsem byl den předtím - doufal jsem v lepší počasí - víc mlhy v kráteru a víc mraků :). První trošku vyšlo, obloha bohužel ne, ale ten výhled je stále jeden z nejkrásnějších, které můžete na naší planetě spatřit.

bromo pohled 1

bromo pohled 2

Po východu jsme se ještě prošli dál, vrátili se do hostelu, dali si pořádnou snídaní a jeepem vyrazili směr Malang. Výhoda této trasy je jednak to, že to je výrazná zkratka a pak je to samozřejmě i výrazně zajímavější trasa - jede se skrz moře prachu, cestou necestou. Celou cestu kráterem se objíždí Bromo a další vrcholy za ním. Potom se otevře zas úplně jiná krajina, očividně zde občas i prší a tak zde nebyl prach ale spíš obrovské travnaté plochy. Celá cesta byla skutečně velký zážitek a po cca 4 hodinách jsme dorazili do Malangu. Stavili jsme se ještě na Rainbow vodopád...

rainbow vodopad

a v Tumpangu nás řidič jeepu posadil do Bema, protože jeepy dál údajně nesmí.

Vlak jsme měli zakoupený už před delší dobou - byl kompletně vyprodaný, takže bychom si jinak ani neškrtli. Jeli jsme business třídou za 325 tisíc Rp za osobu (mělo to klimatizaci a docela místo na nohy, ale nějaký evropský standard to zrovna nebyl, pořád ale super oproti busu).

V Yogyokartě jsme byli v 23:30 - takže k ubytování jsme dorazili těsně po půlnoci.

V Yogyokartě jsme navštívili za 2 dny jen ty hlavní památky. Holandskou pevnost, ze které je muzeum Indonéské nezávislosti, poté Sultánský palác - Yogyokarta je bývale hlavní město, sultán kdysi vládnul celé Jávě. Nyní je pouze symbolická postava a vede pouze provincii Yogyokarty.

palac yogja

Hlavní důvodem naší návštěvy jsou 2 chrámy. Odpoledne jsme vyrazili k chrámu Prambanan. Přijeli jsme uberem ve 3 hodiny. Vstupné je dost brutální, trošku jsme ušetřili a koupili kombinované - pro Prambanan a pro Borobudur, kam pojedem další den. Cena byla 520 tisíc Rp za dospělého. Páju jsme ukecali za studenta (měli jsme Isica -ač už neplatného) - takže za tu jsme platili "jenom" 325 tisíc. odjíželi jsme až někdy po 7 večeřní, hodinu po zavíračce :).

Chrám je hinduistický, postavený někdy v 9. století. Slouží k uctívání bohů Brahmy, Vishny a Shivy. Je to skutečně majestátní a překrásný chrámový komplex. Prošli jsme ho křížem krážem, 99.9% návštěvníků je u hlavního komplexu.

prambanan

prambanan 2

Stačí jít cca 10-15 minut dále a dojdete k dalšímu chrámu, kde není skoro ani noha.

chram bez lidi

Celý komplex byl celá staletí nepoužíván a chátral, hodně poškozen byl samozřejmě také masivními zemětřeseními.

znicen prambanan

Naštěstí probíhá už desítky let rekonstrukce a docela se jim daří. Kocháním a procházením jsme počkali na západ slunce, který se pro změnu zas nekonal. Počkali jsme ještě chvíli a konečně rozsvítili hlavní komplex, to zas poskytlo trošku jiný pohled a jinou atmosféru.

prambanan noc

Uberem jsme se vrátili zpět na hostel, skočili si do 100% autentické místní restaurace (Sambel Mentah Bu Saring :) na jídlo - vybrali jsme podle množství lokálů. Byli jsme jednoznačně jediní bílí :). Jídlo bylo fajn - hlavně výborný tempeh a i docela dobré smažené kuře :).

Večer jsme si na hostelu vypůjčili skútra a ve 4 ráno dalšího dne jsme vyrazili na 30km vzdálený Budhistický chrám Borobudur. Snad ještě monumentálnější chrám než Prambanan. Cesta v noci uběhla rychle - zdolali jsme vzdálenost 40km za necelou hodinku. Pokladnu otevřeli v 6:00 AM, skoro první jsme se tedy dostali do areálu. Kromě lidí, kteří si připlatili pár stovek a přes jeden hotel, který na to má monopol si zajistili specialní sunrise tour. Předpověď nevypadala moc nadějně, takže jsme o tom ani neuvažovali.

Chrám je úplně jiný než Prambadan, ale snad ještě víc majestátní a skutečně obrovský. Byl postaven podobně jako Prambanan v 8. - 9. století. Odhaduje se, že výstavba trvala 75 let. Je to chrám jako hora :), jedná se o největší Budhistický chrám na světě.

Citace z wikipedie :)

Borobudur je chrámový komplex mahájánového buddhismu v indonéském Magelangu na Střední Jávě. Skládá se z šesti čtvercových teras završených třemi kruhovými terasami, celá stavba je poseta 2672 reliéfními panely a 504 sochami Buddhy. Hlavní stúpa, umístěná na vrcholu stavby ve středu nejvýše položené terasy, je obklopena 72 sochami Buddhy sedících uvnitř menších perforovaných stúp. Borobudur je zasvěcen především Buddhovi Gautamovi. Jedná se rovněž o buddhistické poutní místo – poutníci začínají svůj výstup na Borobudur u základny, odkud započnou v obcházení a zároveň mírném stoupání až k vrcholu. Poutníci cestou k vrcholu symbolicky projdou třemi úrovněmi světa (trilóka) vyplývajícími z buddhistické kosmologie. Cestou na vrchol poutníky provází systém schodišť a chodeb s 1460 reliéfními panely umístěných na zdech a balustrádách.

borobudur

borobudur 2

borobudur 3

Zpáteční cesta skútrem trvala déle, jeli jsme raději po vedlejších cestách - tím jsme se vyhli provozu a jako bonus jsme získali krásné výhledy. Byli jsme dost nadně s benzínem, tak jsme si konečně koupili i "petkový" :). Kupodivu za stejnou cenu - 7.5k Rp za litr :). A jako bonus to bylo u pani, co zrovna šila na stroji a nám se už skoro rozpadl batoh "Puma", který jsme si koupili na Gili T. Za pár drobných nám ho opravila :)

Na hostelu jsme si zabalili věci a skočili si na oběd do vyhlášenéh podniku Sate Ayam Podomoro. Dali jsme si samozřejmě Sate Ayam (Kuře na špejli, na nic jiného se ani podnik nespecializuje). Bylo to naprosto luxusní :). Tak luxusní, že jsme si dali ještě jednu porci na víc a dost jsme se přecpali.

sate ayam

Zpátky na hostel a už jsme si to valili uberem na letiště.

Tím jsme ukončili náš pobyt v Indonésii. Bez víza lze cestovat v této zemi 30 dní, my po 29 dnech odlétáme do sousední Malajsie - konkrétně do Kuala Lumpur. Ani se nechce věřit, co jsme v této překrásné zemi všechno viděli. A přesto je to jen ochutnávka. Zbývá toho tolik k vidění - Sumatra, Borneo, Flores, Sulawesi, Guinea ,…… myslím, že tak 3 měsíce by bylo naprosté minimum, lepší by bylo půl roku.

Tak zase někdy příště …