3. den - Severní okolí Ubudu

Den 3

Další den začal pěkně z mokra, tudíž ranní odjezd se nekonal. Ale aspoň klesla teplota o pár stupínků a dalo se příjemně spát :).

Vyrazili jsme až někdy v 10:00 do Genung Kawi Temple. Chrám z 11. století se nachází v malebném údolí plném rýžových polí.

Foto rýžové pole

Chrámové budovy jsou po 2 březích říčky, která na dně údolí protéká. Největší zajímavost je 10 svatyní/hrobek zasvěcených králi Anak Wunsuovi a jeho oblíbeným královnám. Jsou vytesané ve skále a na výšku mají úctyhodných 8 metrů.
svatyne 8m

Kromě toho je poblíž i tradiční chrámové městečko. Příjemná procházka . Suma sumárum - hodně se nám tu líbilo a strávili jsme zde snad 2 hodiny. Bylo docela pod mrakem, takže ani sluníčko nemělo sílu, na kterou jsme zvyklí.

Další na pořadu byl nečekaně další chrám, pár minut turbojízdy na skútru a jsme tam. Těsně před příjezdem jsme chytli pořádky lijavec, ale schovali jsme se u kluků co vybírají parkovné a trošku jsme poklábosili. Když zjistili, že jsme z ČR tak hned začali střílet jména našich fotbalistů - Petr Čech, Rosický…:). Chrám Pura Tirta Empul je význačný hlavně pramenem vody, nalezeným v 962 n.l. Okolo pramene v průběhu staletí vyrostl chrám a hlavně pro hinduisty velmi význačné a očistné koupele. Hinduisté ze zde rituálně očišťují. Chodí sem například, když mají zlé sny, jak nám řekli kluci od parkoviště. Důkaz, že tam jsme.

FOTO svate sprchy

Už se blížila 3 hodina a s ní hodně silný pocit, že jsme nějak zapomněli na oběd. Na googlemaps jsme našli populární warung cca 7km odsud. Tentokrát nás navigace táhla skrz všelijaké vesničky a zastrčené zákoutí místního venkova. Na podobné účely používáme maps.me aplikaci, svižná a funkční offline navigace - doporučuji :). Všechny vesničky mají nějaký ten chrám, všude jsou nějaká políčka. Průjezd na skútru je zážitek sám o sobě.

Cíl byl Warung Sabatu - ve vesničce Sabatu. Nebýt navigace, tak to nikdy nenajdeme. Dochází mi popisná slova, nádherné, kouzelné...prostě to bylo super :). Výhled z dřevěné zastřešené terasy přímo do údolí plného palem a bujného porostu. K tomu výborné a levné jídlo. Dali jsme si mango smoothie /není sezóna, takže ho skoro nikdo nenabízí. Tady ho měli a bylo dobré - v sezóně by bylo ale ještě lepší :/

FOTO sabatu

Já si dal tradiční Nasi Goreng (prostě smažená rýže na milion způsobů) nějakou místní variantu. Pája si vybrala rybu - psali, že to je Parrot Fish, ale Pája po průzkumu webu zjistila, že to mělo jiné zuby, takže nevíme co to bylo. Každopádně nemělo to moc masa, chuťově však docela dobrá.

Dále jsme frčeli už za šera ochutnat vysranou kávu do Pulina Coffee. Je to nejdražší a nejkurióznější káva na světě. Výrobní proces oproti jiným kávám je obohacen o fázi, kdy to projde zažíváním Luwaka (Pája diktuje: ovíječ skvrnitý). Ta to natráví, vyprdí a následně už je výrobní proces stejný jako u další kávy - odstranit další šlupku, vysušit, opražit, namlít. Na Bali teda spíš rozdrtit ve velkém hmoždíři a prosít. Hned u vstupu se nás ujala průvodkyně s krásnou angličtinou - ukázala nám Luwaka a celý výrobní proces. Zajímavou flóru - poprvé jsme naživo viděli například pepř, vanilku, skořici. Kdo neví, tak skořice je kúra ze stromu skořicovníku (jak jinak), kterou po kouskách sundají a nechají vysušit…stačí vzít kus kůry nehtem a dát k nosu…je to pecka :).

Mají to tu fakt vymazlené. Prohlídka je zakončena na krásné terase s výhledem…který je do určité míry zhoršen výstavbou nějakých hotelu na protějším svahu. Průvodkyně nám udělala fotku, ale nacvičenou kompozicí se betonovým konstrukcím vyhnula.

terasa

Zadarmo dostanete k ochutnání jejich kávy a čajů…a k tomu je asi povinnost ochutnat i tu Luwak Coffee. Ta stojí 50k rupií.

hovni kava

Dál jsme si s průvodkyní povídali - jmenovala se Anggraeni. Zajímavost co se týče jmen, na Bali nejsou příliš originální :). Děti se jmenují podle toho, kolikáté dítě v rodině to je…takže první kluk se jmenuje Wayan, druhý Mede..do toho pak vstupují ještě kasty, do které rodina spadá a jistě mnoho dalšího :). Na závěr jsme si koupili kávu v místním obchodě. Doufal jsem, že to nebude stát moc velký balík, ale celá exkurze byl zážitek, tak by mi bylo až trapné si nic nevzít. No…levné to nebylo, vzali jsme jednu malou krabičku, která stála 300 000 rupií a doufáme, že s námi dalších skoro 6 týdnů nějak přežije :). Rozhodně však návštěvu Pulina Coffee doporučujeme :).

Mezitím se samozřejmě setmělo, což jsme ráno vůbec nepředpokládali. Ano…nechal jsem na hostelu čiré brýle a se slunečníma se za tmy fakt moc nedá :). Cca 20 minut cesty zpět do Ubudu jsem jel s očima přimhouřenýma co to šlo a stejně jsem nachytal spoustu bordelu, ale dojeli jsme krásně na čas. A stihli jsme tak ještě další kulturní vložku. Další z tradičních Balíjských tanců - Legong.

Představení začínalo opět v 19:30, tentokrát v prostorách hned naproti Ubud palace. Vstupné bylo 100k rupií. Celé představení mělo skoro 1.5 hodinu a střídala se řada stylů. Nejde to moc popsat - musí se to vidět, pro nepřipraveného diváka je to docela šok - jak hudební doprovod tak tance samotné. Přiznám se, že v rámci domácí přípravy mě video záznamy toho tance moc nezaujaly, naživo je to výrazně silnější zážitek. Tanečnice a tanečníci koulí očima, chvějí prapodivně rukama a celkově jsou všichni v tom co dělají výborně sehraní.

legong

Aby kultury nebylo málo, ještě na hostelu jsme chytli pana domácího a pár spolucestovatelů jak se baví…a hlavně jak se učí hrát na tradiční hudební nástroj - takový bambusový xylofón :). Nazývá se Rindik. Umělec má v každé ruce paličku a hraje na různě velké bambusy.

To byl poslední celý den v Ubudu, v průběhu dalšího dne se přesuneme k rýžovým polím…odkud to teď i píšu a musím říct, že se to po Indonésku zkomplikovalo. Ale tak aspoň jsem měl čas dopsat další den..je to šichta, právě odbyla půlnoc. Spíme v krásném ubytování na kraji "džunglo-lesa", tak mě drží vzhůru nepřeberné množství zvuků.

Jsem fakt zvědavý, kdy se dostanu k tomu, abych upravil pár fotek ze zrcadlovky. Asi až na samotném konci, to nás čekají 4 dny flákání se na pláži :).