4. den - Odjezd z Ubudu a přesun do rýžových poli Jatiluwih

Dneska ráno jsme dokonce vstali včas a v 7:30 odjižděli z hostelu. V noci hodně pršelo, ale obloha se do rána už protrhala. Dneska jsme si totiž naplánovali procházku zvanou po anglicku Campuhan Ridge Walk a hodilo by se nám nezmoknout. Pláštěnky jsme zapomněli zase na hostelu, ale ono v té mísní vlhkosti to není ideální doplněk :) měli jsme trochu problém to najit, ale vše dobře dopadlo a my po krátké spršce dorazili přes krásné výhledy do údolí ke kavárně Karsa Cafe s neméně krásným výhledem pro změnu na rýžová pole.

ridge walk

vyhledy karsa

Ideální čas (9 hod) dát si k snídani dobrou palačinku s cukrem a limetkou a vyrazit zpět. V 10:30 jsme už odevzdávali klíče od pokoje. Ještě jsme si nechali u pána na recepci věci a dojeli do centra na oběd. Dali jsme si už vyzkoušené nasi campur a výborný kokosovo-mangový koláč ve warungu Sopa. Podívali jsme se za denního světla do Ubud paláce a do snad nejhezčího paláce co jsme zatím navštívili - Pura Taman Saraswati.

pura saraswati socha bohyne

Tento chrám je zasvěcen bohyni moudrosti a umění. Ve 14 hod už nás syn majitele odvážel na rýžová pole Jatiluwih. Nejdříve jsme zkousili Uber, protože nám nabídka od našeho domácího 300k přišla moc ze cestu dlouhou cca 50km. Ale nakonec Uber chtěl stejně.

Pro upřesnění, nejeli jsme přímo k rýžovým polím Jatiluvih, ale přes kopec do vesnice Wongaya Gede. A to hlavně proto, že ubytování bylo vybookované a zároveň i dost drahé. Plán byl bydlet v Dinas Home Stay ubytování (jako vše zařízeno přes booking.com) a na rýžová pole vzdálená 15 min jízdy jet na východ slunce (dle počasí) nebo jen na procházku, vrátit se a nechat se odvést do naší další destinace - do Munduku.

S panem domácím jsme měli domluvený pronájem skútru a když jsme s ním řešilz naše plány povídá, že silnice do Jatiluwih je úplně uzavřená.
Poznámka: to že je na silnici, klidně i uprostřed, cedule "silnice v rekonstrukci, zákaz vjezdu", nic neznamená. O tom jsme se již několikrát přesvědčili již v Ubudu ;). Tentokrát to bylo pro nás celkem nepříjemné zjištění, protože jsme do tohoto ubytování jeli hlavně protože to mělo být blízko :D. Úplně jsme změnili plán. Před setměním jsme si došli omrknout nedaleký chrám Pura Luhur Batukaru. Bylo to cca 2km do kopce, po cestě jsme museli projít monumentální bránou.

brana do pury

Oproti chrámům v Ubudu nám tento přišel výrazně jednodužší, zajímavý byl hlavně svým umístěním pod sopkou (kterou jsme díky mrakům ani nezahlédli) a tím, že je umístěn uprostřed bujného lesa. S panem domácím jsme domluvili odvoz druhý den do Munduku se zastávkou v rýžových polích (na 2 hod) za trochu děsivých 400k IDR (60 km).
Ubytování bylo celkem příjemné, bylo i chladněji, nějakých 23 °C. Jen tedy místní specialitou jsou děravé ornamenty ve zdech. Trochu jimi táhne, ale hlavně lítá spousta bodavé, savé havěti :D a venkovní sprcha tady pro nás je taky novinkou.
Večeři jsme ulovili ve vesnici kousek z kopce. V jednom typickém venkovském warungu jsme si dali oblíbené nasi goreng, pro jistotu bez masa.

nasi goreng vesnicke