5. den - Rýžová pole Jatiluwih a Munduk

Budík nám zvonil před sedmou hodinou, měli jsme na 7 ráno objednanou snídani a kolem půl 8 odvoz do Munduku se zastávkou v rýžových polích. Dorazili jsme na místo po takové místní okresce, samá zatáčka a hodně příkré stoupaní. Většinu doby jsme jeli asi 30-40 km/h. Oni tu zrovna moc nepoužívají při plánování silnic serpentýny. Cesta sice vede do zatáčky, ale v samotném stoupání vám to moc neuleví, silnice pak vede často přímo nahoru (i na frekventovaných trasách). I v těch největších prdelích je docela velký provoz - skútry, auta, náklaďáky a občas nepochopitelně i autobus. Ten pak provoz dost zkomplikuje, protože defakto neustále leze do protisměru.

Do samotných rýžových polí Jatiluwih jsem dorazili před 9 hodinou. Dokonce tak brzo, že jsme ani nemuseli platit vstupné. Mraky se honily, každou chvíli to vypadalo na slejvák. Tato oblast je zapsaná pod UNESCO, ale jediná tabule na začátku cesty byla naprosto nečitelná. Vyrazili jsme po značeném okruhu dolu do údolí. Zrovna přehledné a srozumitelné značení to zrovna nebylo. Mrholené střídalo déšť, pak chvíli nepršelo, vysvitlo a bylo jako v pařeništi :). Šli jsme krásnou krajinou uprostřed rýžových polí.

ryzova pole Jatiluwih

Do UNESCA je tato oblast zapsána primárně kvůli systému vodních zavodňovacích kanálů a kanálku - zvaných Subak. Takto jsme sešli až dolů k chrámu, kde už začínal les a přes most se stočili do okruhu zpátky. Potkávali jsme místní farmáře, jak sečou rýži a odnášejí ji v nůších.

ryzova pole makaci

Poslední část cesty byla bahnitá, dělají se tu "dobrodružné" výpravy do polí na čtyřkolkách a pak se dá půjčit malá nafukovací raftík pro dva a bez pádel se cákat v kanálu krásně čisté vody, který byl vystavěn primárně pro zavlažování, ale tak proč to nezpeněžit. Potkali jsem takhle právě jednou turistickou výpravu takhle z rána (Číňany). Vypadali u toho jak banda trotlů :D. No posuďte sami.

cinani v kanale

Nicméně bez turistů jsou ty kanály fakt pěkné :)

kanal a radim

Chvíli na to už jsem se ale napojili na hlavní silnici a po ní se vrátili k autu. Čekala nás cca hodina a půl dlouhá jízda do Munduku, což je horská vesnička známá krásnou krajinou, vodopádama a je také blízko 3 jezerům, které chceme také navštívit. Ubytování jsme měli opět přes booking.com - One Home Stay. Stálo to 280 tisíc rupií na 2 dny, tedy cca 500kč. Když jsme se blížili Munduku, tak jsme zjistili, že to sice je kousek, ale je to pořádnýma krpálama. Přijeli jsme kolem poledne, rovnou jsme se ubytovali, zjistili kde se dá půjčit skútr a vyrazili jsme prozkoumávat okolí. Skútr jsme dostali za 50 tisíc na den. Našince zarazí, že ženská chtěla pouze zaplatit předem - nenapsala si jméno, nevzala si žádnou zálohu. Já ji dal do ruky 100 tisíc rupií ( necelé 200 CZK) a ona mi dala klíčky od skútru, 2 helmy a řekla ať jedeme opatrně. A taky že jsme jeli, rovnou zpátky do toho krpálu nad vesnicí:). Kousek od Munduku jsme skočili kouknout na vodopád poeticky zvaný Golden Valley vodopád. Byl cca 5 minut sestupu od silnice.

golden udoli vodopad

Následně jsme vyrazili do přírodního parku u nejblížšího ze 3 jezer - Danau Tamblingan. Vstupné bylo 25 tisíc za osobu a umožnil nám dojet k jezeru, kdychom chtěli podniknout delší procházku, nelze to bez průvodce a vyjde to na 350 tisíc a víc podle délky výletu. U jezera jsme zjistili, že k chrámu se nedostaneme, protože je obklopen vodou. Až na pár hyzdicích elementů by to byl docela fotogenický chrám.

chram u tanblinganu

Následně jsme se vydali na vyhlídková místa nad jezerama. Tedy zpět do krpálu. Vyhlídek je tam celá řada, my si oblíbili jednu na mapě zvanou Twin Lake view. Byl z ní krásný výhled na Danau Tamblingan a Danau Buyan. Dokonce jsme měli i takové štěstí, že se roztrhaly mraky a vykoukly na nás i hory za jezerama.

vyhled twin lake

Za zapadajícího slunce jsme pak sjížděli zpátky o 600 m níže do Munduku, už jsme měli hlad. Dali jsme si opět stále oblíbené Nasi Goreng a k tomu další z místních specialitek, jejíž jméno jsme bohužel zapomněli :). Obojí nám hodně chutnalo.