7-9. den - Vodopádový den na cestě z Munduku a deštivý Amed

Dnes jsme to měli jasně nalajnované. V 7:30 snídaně, hned na to jsme vyrazili na 2 vodopády v blízkosti. Šli jsme podle maps.me navigace a podle nakresleného plánku co jsme dostali na hostelu. Okruh byl celkem nějakých 8km s rozumným převýšením necelých 400m. Šlo se kus cesty vesnicí

munduk pruchod

následně pak už lesem. Cca po půl hodince jsme dorazili k prvnímu vodopádu - Melanting Waterfall

melanting vodopad

Doposud jsme šli primárně z kopce. Další fáze byla do pěkného krpálu, naštěstí z větší části po schodech - když si k tom připočtete krásných 30 stupňů a 98% vlhkost - prostě jako ve skleníku. Ale my už jsme si zvykli :). Jediné lidi co jsme zatím potkali byla skupinka postarších frantíků :). A samozřejmě všudy přítomné místní na skútrech :)

mistni na skutrech

U dalšího vodopádu už lidí bylo dost, je totiž podstatně blíž cestě. Tento se jmenuje Red Coral Waterfall. A je vážně pěkný.

red coral vodopad

Pro měřítko jsem vyslal Páju pod sprchu :)

red coral a paja

Tady jsme se dost zdrželi a pak jsme frčeli zpátky na ubytování. Na 11:30 jsme totiž měli objednán odvoz do Amedu. Rychle jsme se dobalili a za chvíli už na nás chlapík klepal a mohli jsme vyrazit směr Amed. Jel pro nás cca 3 hodiny, přitom cesta je jen cca 100km. Po cestě nás čekaly ještě 2 zastávky na, jak jinak, další vodopády :). Počasí focení vodopádu přálo, žádné zbytečné sluníčko, pod mrakem, sem tam s deštíkem. To je samozřejmě dobře, s použítím polarizačního filtru, pak je mokré listí a tráva ještě zelenější :).

Vodopády se jmenují Gitgit. Nebudu je rozlišovat, je v tom trošku bordel a pro jednoduchost berme, že jsou všechny právě Gitgit :).

git git horni

Tento nám zabral celkem cca 30 minut, pokračovali jsme dále k většímu Gitgit vodopádu, kde jsme se zdrželi už skoro 50 minut.

git git druhy

git git druhy a paja

Řidič na nás v klidu počkal u auta. Na tento druhý vodopád jsme šli skoro celou cestu kolem hromady stánku se suvenýrama - většina prodavačů moc neprudila. Pouze pár dětí bylo trošku protivných, ale stačilo jít rychle a projevit nezájem a i děti to po chvíli přešlo. Koupili jsme si ale alespoň trs banánků.

banany

Byly dost dobré, jenže děsná otrava je loupat. Slupka je velmi tenká a trhá se, skoro by to chtělo škrabku :).

K ubytování Mesari Home Stay & Warung jsme dorazili až kolem 15:00, chvíli po příjezdu začalo pršet. Dali jsme si večeři a flákali se na pokoji.

Další den ráno to vypadalo, že je období dešťů. Obloha kompletně zatažená a chcalo a chcalo. Dali jsme si snídani - tradiční banánovou palačinku. Mimochodem ke všemu zde dávájí limetku na dochucení. A popravdě ono se to hodí skoro ke všemu, k té sladké palačince, hodí se to i nakapat na misku s ovocem atd atd. No každopádně poté jsme se do 12 hodin flákali na pokoji, pak jsme vzali skútra, skočili do města Amed na oběd a vyměnit další chechtáky a vyrazili jsme s pláštěnkama do vodního paláce - Taman Tirta Gangga.

destivy skutr

K paláci jsme dojeli cca po půl hodince. Zaplatili vstupné 30k Rp a vstoupili. Hned po vstupu nás objekt okouzlil, bazény vody, kašny, krásné sochy. Je to původně královský palác, postavený relativně nedávno - 1946. Už v roce 1963, byl palác zničen výbuchem sopky Agung. Následně však byl zrekonstruován a tak jsme si ho mohli užít.

Krásné mosty:
ganga 1

Ústřední 11 úrovňová fontána: ganga 2

Krásné sochy:
ganga 3

Vodní bazén s kamennými stupy, po kterých se dá pěkně projít skrz. Pája si chvilku hrála se svým telefonem a malinkým stativem a vykouzlila pěknou fotečku:
stupy ganga

A pohled trošku z nadhledu:
stupy ganga ii

Zdrželi jsme se zde tedy výrazně déle, než jsme chtěli. Odsud jsme si ještě odskočili do hor k soustavě chrámů Pura Lempuyang. Občas mi příjde, že naprosto všichni Indonésané umí větu: "Where are you from?" Tedy ptají se, odkud jsme. Je to takový ice breaker všech prodavačů, ale zároveň otázku pokládají občas i kolemjdoucím a u toho mají úsměv od ucha k uchu. U příjezdu k spodnímu chrámu nás vítal chlapík, který se samozřejmě zeptal na stejnou otázku. Poté co jsme mu řekli, že jsme ČR, tak spustil vážně docela dobrou češtinou a byl k nezastavení:). Říkal, že má dobré kamarády z Čech a tak že se naučil nějakou tu větičku. Klobouk dolů.

Dostat se na nejvyšší z chrámů znamená překonat více než 1000 schodů.

chrám v horach

My jsme na to bohužel už neměli čas a hlavně jsme neměli ani důvod, výše postavené chrámy byly kompletně schované v mracích. Ze všech chrámů má být krásný výhled na sopku Agung - bohužel ani tu jsme většinu času ani nezahlédli.

agung z chrámu

Kousek nahoru jsme šli, ale po chvíli jsme to otočili, vážně by nebylo nic vidět. Takže jsme hopsli na skútra a zfrčeli z kopce dolů až k moři. Vyzvedli jsme stativ a foťák a jeli na předvybraný výhlídku ideální pro pozorování západu slunce. No, Agung se konečně ukázal, ale bohužel pro změnu sluníčko zůstalo za neproniknutelnou hromadou mraků.

zapad agung se nekona

Večeři jsme si dali ve Warungu Ola. Vařila děsně fajn ženská, taková mamča vysmátá. Doporučila nám rybu "Uahu" - ptali jsme se ji několikrát na název, bohužel jsme si to ale nenechali napsat. Začli jsme každopádně rybí/citronovou polévkou. Když jsem ji objednával, tak ženská říkala, že ta nám bude hodně chutnat, že nám pak bude chybět a že nás bude mrzet, že nezůstaneme ještě pár dní, abychom si ji moli dat znova :). Tož taky že dobrá byla. Jako hlavní jsme obě měli různou úpravu té neznámé ryby. Shodli jsme se s Pájou, že nejlepší je jejích úprava na másle s bylinkama a česnekem. Ale vzhledově je samozřejmě zajímavé, když to donesou v banánovém listu.

ryba v banánovém listu

Z Amedu jsme kvůli počasí bohužel nestihli hlavní šnorchlovací spoty - vrak Americké lodi Libery, který je kousek od břehu cca 10km na sever od Amedu a pak další super šnorchlovací spoty. Takže hned ráno byl plán skočit na otočku do Jemeluku, jednoho z vyhlášených míst.

Ráno jsem si dal budíka na 5:45. Počasí vypadalo nadějně, mohlo by se to otevřít a po dlouhé době by se konal použitelný východ slunce. Tak jsem vyrazil na místo, odkud jsme koukali na nekonající se západ slunce. Představa byla, že sopka Agung bude osvícena vycházejícím sluncem. No zůstalo to u představy, sotva sluníčko začlo vykukovat zpoza horizontu, mraky zahalily větší půlku sopky.

vychod agung

Tak jsem zabalil sakypaky a vyrazil vyzvednout Páju na rychlou šnorchlovačku v zátoce Jemeluk. Rybiček a korálů tu bylo dosti, přesto po 20 minutách jsme se vydali zpět, dokončili balení, dali si rychlou snídaní a rozloučili se se skutečně úžasným hostitelem - zatím snad nejlepší chlapík, co jsme potkali. No a už jsme jeli fast boat směr Gili. Na břehu u sběrného místa jsme potkali 2 holky od nás - Marťu a Míšu. Hned jsme se začli bavit co kdo jak po Bali zažil a vyplnili jsme čekání na odjezd lodi. Taky jsme zjistili, že holky mají lístek za 200 tisíc, kdežto my jsme jedeme za 300 tisíc na osobu. Takže připomínka, smlouvat smlouvat smlouvat…

Tím končí náš pobyt v Amedu, nasedli jsme do lodě a vyrazili cca 40km směr Gili - malé ostrůvky vedle Lomboku. Tím také opouštíme hinduistické Bali a přesouvám se do muslimského Lomboku. Amed se s námi loučí s krásným počasím a s pohledem na sopku Agung.

agung z lodi